Dějiny Zbiroha (hradu i města)
Zakladatel hradu Zbiroh není znám, první zmínka je z roku 1230 a to v listině kláštera Plasského Chřen ze Zbiroha (de Sbirow) z rodu Sulislaviců. Ve 14.století je Zbiroh majetkem paní z Waldeka. Později se stal majetkem královským, Jan Lucemburský jej zastavil, Karel IV. pozemky kolem roku 1333 vyplatil.
Od roku 1336 patří hrad Rožemberkům a to po dobu 100 let. Husitské války jej nepoškodily. Roku 1429 Oldřich z Rožmberka předal hrad císaři Zikmundovi, který jej daroval Kunatovi Kaplíři ze Sulevic. Později přechází na Hanuše staršího z Kolovrat, jež byl odpůrcem Jiřího z Poděbrad. Po něj jej zdědil Hanuš mladší z Kolovrat, chtěl se stát duchovním, později však vystoupil ze semináře a oženil se. Po smrti manželky a se souhlasem papeže vstoupil opět v roce 1467 do stavu duchovního. Rychle povyšoval až se roku 1477 stal administrátorem (správcem) arcibiskupství pražského. Hrad rozšířil o předhradí. V roce 1469 Hanuš svolal na Zbiroze shromáždění duchovních, kde 29.srpna nechaly v zámecké kapli vyhlásit klatbu na Jiřího z Poděbrad.
Stálými boji a také špatným hospodařením se zadlužil, proto v roce 1478 hrad a jeho pozemky prodal Jaroslavu a Zdeslavu ze Šternberka. Po smrti Zdeslava ze Šternberka hrad zdědili jeho příbuzní, kteří jej v roce 1505 prodaly Václavu Popelovi z Lobkovic. Lobkovici, kteří zastávali vysoké posty, vládli nad Zbirohem skoro 100 let. To se nelíbylo jejich nepřátelům, kteří se je snažili zničit. To se jim nakonec povedlo, v roce 1593 byli obviněni jako velezrádci. O rok později bylo zbirožské panství zabaveno a přivtěleno komoře královské. Od této doby je panství spravováno úředníky-hejtmany (vrchními), kterým pomáhaly purkrabí.
Za vlády císaře Rudolfa II. zde byly zřízeny 2 obory – jelení a dančí (Široký 1930). Jak je vidět, císař si hrad natolik oblíbil, že jej nechal přestavit na renesanční zámek.
Po bitvě na Bílé Hoře se stal Zbiroh státním vězením. Většinou pro politické vězně. Za 30. leté války nebylo o hrad dobře postaráno. V roce 1639 pomocí zrádce vnikly Švédové do hradu, vydrancovaly jej a spálili jeho severní část.
Až do roku 1690 spravovaly hrad a poddané neschopní vrchní, kteří nechali zámek chátrat. Roku 1692 byly provedeny nejnutnější opravy a to za 3 879 zlatých. Byla z velké části změněna tvář hradu.
V dalších letech se opět měnily majitelé, a to až do roku 1865, kdy byl Zbiroh prodán krakovským peněžníkům Simundtovi a Kirchmayerovi, kteří jej prodaly za 10 miliónů zlatých železničnímu podnikately Dru Stroussbergovi. Ten chtěl Zbiroh učinit střediskem železářského průmyslu. Postavil továrny, domky i dráhu. Přestavěl zámek do dnešní podoby. Příliš velké investice (dluh ve výši 94 miliónů marek) ho přivedly v roce 1875 do konkursu.
V roce 1879 prázdný zámek koupily Colloredo-Mansfeldové v jejichž držení byl až do roku 1945. Colloredo-Mansfeldové zde bydleli a zároveň některé části pronajímaly, jedním z nájemníků byl Alfons Mucha, který zde namaloval Slovanskou epopej.
V letech 1943-45 byl zámek sídlem jednotek SS, po roce 1945 vlastnictví zámku přešlo na Československý stát, kdy jej využívala armáda. Po opuštění areálu armádou byl tento předán městu Zbiroh, které jej odprodalo v roce 2004 společnosti Gastro Žofin, nynější Chateau Zbiroh. Zámek byl veřejnosti zpřístupněn v roce 2005.
Zdroje:
Široký V. 1930: Zbiroh - Popis města a zámku s náčrtem dějepsiným. Invalido- a Ildografie, Praha.
www.zamek-zbiroh.cz